Prosinec je měsíc, kdy se pořád něco děje. Někdy se třeba půl roku nestane nic, ale v prosinci se děje jedna věc za druhou. V pondělí poprvé napadl sníh, v úterý jsem měl horečku, ve středu málem zmrzla paní Vránová, když podle ní stavěl pan Vrána Matýskovi sněhovou babičku, pozítří přijde Mikuláš a blíží se Vánoce! Výkladní skříně jsou nazdobené zlatými řetězy a kouličkami, všude blikají barevné žárovky. V rádiu hrají stále častěji koledy - a my jsme dostali za domácí úkol napsat popis nádraží! Teď, když každý myslí jenom na to, o co si napíše Ježíškovi! Zajímalo by mě, o co si všechny děti píšou. O co nejvíc. A taky bych chtěl vidět, jak velikánskou má Ježíšek schránku na dopisy... Knížka Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my je úsměvným vyprávěním malého kluka o nejkouzelnějším a nejvoňavějším období roku. Kniha je celobarevná a bohatě ilustrovaná. ilustrace k nahlédnutí zde: www.marketavydrova.cz ** Jak se ve dveřích objeví Mikuláš, rychle pozdravím a řeknu hodně hlasitě své jméno. Bojím se, aby si mě nespletli s Otou Pivoňkou. My jsme si totiž podobní ostříháním hlavy, velikostí a ušima. Na školní fotografii si mě s Pivoňkou spletla i teta Máňa, tak proč by si mě s ním nemohli splést i Mikuláš a čert a rovnou se do mě pustit metlou. U Pivoňků tak prý nadílka vždycky začíná, protože Ota má kvůli své dobrodružné povaze na metlu vždycky nastřádáno. Já bych se možná jinak Mikuláše a čerta ani tak nebál, ale bojím se jich taky proto, že na ně nejsem zvyklý. Třeba Babouček má dědu, který má stejně bílé vlasy a vousy jako Mikuláš, takže je na takovou osobu zvyklý, a klidně Mikulášovi tyká. Nebo Kotnour... Jeho strýc je kominíkem, takže když vidí čerta, připadá mu to, jako když přijde na návštěvu někdo z rodiny. ** Pivoňka ani Kotnour Ježíškovi ještě nenapsali, ale Kubelka povídal, že mu už napsal. Moc rád bych viděl Ježíška, až ten jeho dopis bude číst. Kubelka totiž škrábe jako kocour a při písemce na volné listy po něm paní učitelka dokáže přečíst akorát podpis, protože ví, že to nečitelné vpravo nahoře je „Kubelka". Jednou jsme měli napsat sloh o významné události v rodině. Učitelka myslela, že Kubelka vylíčil, jak se staral o nemocného dědu, když ležel se zápalem slepého střeva, a pochválila ho, že je obětavý chlapec. Kubelka nám však prozradil, že ten sloh byl o tom, jak dědovi zapálil kůlnu plnou suchého dřeva. Kůlna lehla nadobro popelem a děda musel dva dny ležet, protože se namohl tím, jak Kubelku zmydlil. Ale když se píše dopis Ježíškovi, dá si asi každý víc záležet než ve škole... ** ČERNÍ KRÁLOVÉ Když tatínek v předvánočním čase přijde z půdy a má ve vlasech pavučiny, všichni víme, že byl hledat betlém. Tatínek si na betlém velice potrpí. Když byl tak velký asi jako já, vyrobil mu ho jeho dědeček ze dřeva lesních stromů. Tatínkův dědeček nebyl řezbář, ale hajný, což je na betlému vidět. Že nebyl řezbář, se pozná podle toho, že postavičky nemají vlastně žádné obličeje. Z hranatých hlav jim trčí jen velké nosy. Jako zobany. A