Milan Šimek: Himaláje a nejen Himaláje aneb s třemi d

Popis produktu

Humorně-poutavé vyprávění autora knihy o putování s třemi eniory nejen Himalájemi. Cestopis (246 stran/170 fotografií), který jsem napsal, vypráví o mém putování s třemi důchodci Himalájemi. Tato moje knižní prvotina provede čtenáře nejen velehorami, ale i hlavním městem Nepálu Káthmandem s nepopsatelně krásnou historií, která je pod ochranou UNESCO. Dozvíte se, jak žijí lidé v horách potažmo v Nepálu, jakým způsobem se spalují nebožtíci pod širým nebem, o práci nosičů a bezpočtu zážitků... Prakticky 200 let je součet roků tří jinochů dříve narozených, kteří se rozhodli ve svém seniorském věku poznat na vlastní oči krásu Himalájí. Protože zvídavost autora knihy ohledně cestování nemá obdoby, jeho projevené přání vidět též osmitisícové „krasavce“ bylo vyslyšeno a do této tříčlenné party byl v 54 letech jako nejmladší začleněn. Co na tom, že na jeho horském kontě vévodila Sněžka „dobyta“ jižním svahem a nepochybně lanovkou.(!?) Hlavní město Káthmándú se svou historií, která je zapsaná na Seznamu dědictví UNESCO, spalování nebožtíků na hranicích, okradení partou výrostků, nosiči v horách, přechodná ztráta dvou členů výpravy, nemoci, vyčerpanost, národní park Sagarmatha, rodiště Buddhy Lumbiní, vesnická svatba je jen zlomek toho, co tato parta prožila během vysněného putování pod „střechou světa“ či Nepálem jako takovým. Pro autora knížky, ale i pro ostatní to byl neopakovatelný měsíc, který se zapsal nejen do paměti, ale i do srdce každého z nich… UKÁZKY Z KNIHY první ukázka To už ale opravdu vstupujeme tam, kam jsme dnes měli naplánovaný cíl. Stojíme na mostě nad šíleně špinavou posvátnou řekou, která se jmenuje BHASMATI. Z mostu vpravo pod námi vidíme dvanáct betonových (asi dva metry vysokých) katafalků a na nich ten samý počet hořících nebožtíků. Další těla (zabalena v dece) jsou připravena na hranicích k zažehnutí, nebo leží na zemi u zdi. Je vidět, že dohořívající hranice nebyly zapáleny najednou, neboť je již odpoledne a každé tělo hoří různou dobu. Údajně nejkratší doba pálení těla (uhubeňoura), jsou necelé dvě hodiny. nepředstavitelně kalné stoce, která teče pod mrtvými, se honí asi pět opic, mezi nimi po kolena v neprůhledné tekutině se cachtá s čepicí na hlavě zhruba desetiletý kluk. Jsem zaskočen, že v ovzduší je cítit pouze dřevo. Opravdu nic jiného. Případného zápachu z hořícího lidského těla jsem se malinko obával, neboť ke zvracení nemám zase tak daleko. druhá ukázka Letiště v Lukle, kde snad (?) po chvíli přistaneme, je zařazeno mezi deset nejnebezpečnějších letišť světa! Těsná dráha, která je mezi horami má délku pouhých 527 metrů a pilot přistává z důvodu ubrzdění letounu do prudkého kopce. Na konci letiště se tyčí obrovská hora a na samém počátku tisícimetrová propast. Kvůli krátké dráze pilot musí těsně minout koly hranu propasti a dosednout hned na začátku dráhy a hned začít brzdit, aby stihnul vůbec letadlo zastavit před skálou, která se nekompromisně tyčí na konci dráhy. Při startu z kopce se musí pouze věřit stroji, že se př