Všechno je v téhle knize pravdivě české, a přece tak bizarní, jako by postavy románu stály před pokřivenými zrcadly v bludišti. Všechno tu spěje do finále s vraždou a s rozluštěním rébusu jiného, o něco staršího mordu, a přesto po cestě cinkají rolničky humoru a občas doslova vybuchuje sex. Pánové ověnčení tituly si hýčkají své intelektuální ego, zatímco jinde zní jazyk stoky, nicméně ve slizkém kanále zůstala kupodivu stopa citu. Ramena spravedlnosti i zákona se zdají být zchromlá a kolem zurčí whisky a tuzemská náhražka rumu. Je tohle krásná země, domov můj? Je to náš svět viděný očima autora, jenž umí skutečnost prosytit absurditou a vyprávět příběh, ukotvený kdesi v časech prezidenta Klause. Cítíte se při tom tak trochu jako ve snu, ale bude vám možná líto, až sen se svou poetikou, drsností i láskou skončí. Příběh, kde dobro nevítězí, protože se s místními poměry už asi nesžije, je totiž napsaný s jistotou a vírou.

Úryvek

"Proč tu jste, doktore Dvořáku?" zeptal se plukovník Myslivcev. "Tady ve špitále." Doktor Dvořák se usmál: "Tady se to rozřeší." Myslivcev kývl: "Je tu hospitalizován Knoud." Dvořák řekl: "A primář Zeithammel k němu má přístup." Plukovník polkl a pocítil, jak by se potřeboval napít rumu nebo whisky: "A ošetřuje i vás?" "Ne, byl se za mnou jen ze starého přátelství podívat. Nedáte si whisky?" "Vy máte whisky?" Advokát oběma nalil do plastového kelímku. "Na zdraví!" usmál se Myslivcev, zjihlý nenadálým štěstím. "Na smrt," šeptl doktor Dvořák. Myslivcev roztál: "To nebylo jen chybné rozhodnutí. Ta žaloba byla celá zfalšovaná, zaplacená." "Kdo dnes není zaplacený," usmál se Dvořák. Myslivcev vstal, popošel k oknu a pokusil se ho otevřít. "To nejde," poznamenal Dvořák. "Ta budova je z padesátých let, je to přischlé fermeží, a kdybyste to odtrhl, nejspíš to všechno spadne." Myslivcev se zamyslel: "Svítí vám oči a jste příliš živý. Nepijete moc?" "Nikdy jsem nepil moc, piju na morfium," řekl doktor Dvořák. "Jak jste došel ke zjištění, že právě tohle bylo zaplaceno?" Policista se ošil a pohladil si vypoukliny na kalhotách. Dvořák mu nalil. Myslivcev kývl: "Nikdo nehledal mrtvolu. Nikdo neotevřel tu žumpu. Nemají tělo. Jediné, co je zajímalo, byl znalecký posudek." "Kdo ho sepsal?" Myslivcev si zakryl ústa rukou, přesto bylo slyšet říhnutí: "To je právě problém. Ve spisu je sice perverzní deník toho odsouzeného Pruta, ale znalecký posudek se ztratil." "Co budete dělat dál?" "A co vy?" Doktor Dvořák vstal: "Já mám plán." Myslivcev se otřásl: "Co potřebujete ode mne?" Advokát zdvihl prst: "Plukovníku Myslivceve, jste úd zákona!" "Úd, to jsem."