Lao-c', Starý mistr, žil asi v letech 570 až 490 př. n. l. Historik S'-ma Čchien o něm napsal: "Lao-c' pěstoval cestu (tao) a její sílu (te). Učil, že člověk se má snažit skrýt a zůstat beze jména. Žil po dlouhá léta v království Čou. Když viděl, jak dynastie upadá, opustil zemi... Nikdo neví, kde skončil své dny... Lao-c' byl mudrc, který toužil žít ve skrytosti." Navzdory tomu je snad jen málokterý čínský mudrc je tak dobře znám jako tento legendární zakladatel taoismu. Jeho Tao te ťing patří více než dva tisíce let k hlavním zdrojům čínského myšlení a je i nejčastěji překládaným čínským textem do západních jazyků. V současnosti je rovněž považován za jedno z klíčových děl světové filosofie, které v budoucnu pravděpodobně přinese ještě mnoho nových podnětů. Excelentní a dnes už klasický překlad Berty Krebsové doplňují její filologické a filosofické komentáře, originální čínský text, rozhovor s překladatelkou, text filosofa Egona Bondyho ad. dodatky.

Úryvek

1.

Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao; jméno, které lze pojmenovat, není věčné a neměnné jméno.

Bezejmenné je prapočátkem nebe a země. Pojmenované je matkou všeho stvoření.

Proto ten, kdo zůstává bez žádosti, proniká k jádru této tajemnosti; kdo je naplněn žádostmi, postihuje jen vnější tvářnost věcí.

To obojí --- ač má rozličná jména --- vyvěrá ze stejného prapůvodu. Stejnost --- toť hlubina záhadnosti. Záhada všech záhad, brána veškeré tajemnosti.

Komentář ke Kap. 1. USKUTEČŇOVÁNÍ TAO Bylo by nemoudré předbíhat autora a pokoušet se hned na počátku objasňovat, co rozumí pojmem tao. Činí tak sám v průběhu textu. Jak ukazují řádky této kapitoly, neexistuje ani žádné adekvátní pojmenování pro tao, neboť i "tao" je jen přibližný název a východisko z nouze, jak doznává i sám autor, když v kapitole 25. praví: "Jeho jméno neznám. Označuji je jako tao. Donucen dát mu jméno, nazývám je "svrchované"." O tao je možno podat nanejvýš jen celkovou představu, lze o něm mluvit pouze obrazně, v příměrech a přirovnáních, neboť se vymyká jakémukoli konkrétnějšímu popisu, jsouc "tvarem bez tvaru", maximálním "prázdnem", nezformovaností, non-existencí. Řečeno podle Hegela, víme pouze, že "je nějaké", nikoli však "jaké". Proto tento pojem vylučuje jakékoli specifické označení, neboť již tím by byl ve své podstatě a funkci omezován. Na rozdíl od evropského způsobu myšlení, v němž to, co je reálné, je i poznatelné --- tao, ač totálně reálné co do bytí, zůstává nepoznatelné. Jestliže pro nás to, co je reálné, je i specificky určitelné a tím i vymezené, tao je absolutně neomezené, i v reálné existenci. Proto je "bytím v nebytí".