Ladislav Šalda: Cesta rudého kata
Nejprodávanější knihy
Specifikace
Klíčové vlastnosti
Popis produktu
Kdo ztratil důvěru, nic víc už ztratit nemůže.
Publius Syrus
Tato kniha rozhodně nepatří k oddechové literatuře. Je svědectvím o mnoha letech plných nezákonností, které na nevinných občanech naší země páchala neomezeně vládnoucí Komunistická strana Československa ve spolupráci se sovětskými poradci z NKVD, KGB a s pomocí dalších represivních domácích a sovětských orgánů. Není to pouhý statistický výčet zločinů. Je to pohled tak trochu z druhé strany, za oponu historických událostí.
Kniha je výpovědí člověka, jehož život se ubíral pozoruhodnou cestou. Jako osmnáctiletý chlapec, spolu se svými kamarády utekl z republiky do SSSR, aby mohl bojovat proti Hitlerovi. Prošel sovětským gulagem, odešel do vznikající československé jednotky v Buzuluku, kde bojoval ve Svobodově armádě u Sokolova i na Dukle, aby se nakonec stal katem a vykonával hrdelní tresty jako Mistr popravčí...
Úryvek
1)
Práce ve Zvláštním oddílu bylo stále dost. Miroslav si na nudu rozhodně nestěžoval. Byl nedávno povýšen na nadporučíka a dostal konečně i služební byt. Dekret mu slavnostně předal sám Reicin a společně si jeli byt prohlédnout. Byl v centru města, v krásném měšťanském domě. Za války tam bydleli Němci, kteří pracovali na magistrátu. Ministerstvo celý dům převzalo, byty opravilo a přidělovalo potřebným funkcionářům. Miroslav byl překvapený, jaký krásný byt dostal. Pět velkých pokojů s výhledem na město, prostorná kuchyň, nově opravená koupelna, vše bylo nové a lesklo se. V přízemí domu dokonce fungovala trvalá služba – něco jako recepce v hotelu. Miroslava trochu trápilo, kde do takového bytu sežene zařízení. Peníze sice měl, ale koupit v této době nebylo kde. Svěřil se se svou starostí přímo Reicinovi. Ten ho jen tak na půl ucha vyslechl a pak jen ledabyle mávl rukou. „Žádné starosti, Miroslave, to vyřešíme hned zítra, neboj se!“
Hned druhý den vzal Miroslava do jednoho z mnoha skladů majetku zajištěného v pohraničí, kde spolu vybrali kompletní bytové zařízení do celého pětipokojového bytu, včetně nádobí, mnoha knih, lustrů a obrazů. Nákladní auto muselo jet třikrát, než byl Reicin spokojený.
Miroslav jen stál a koukal, nebyl schopen slova. Ale tak se to tehdy dělalo běžně. Příslušníci OBZ vybavovali takovým způsobem celá ministerstva a jiné vládní úřady, diplomatické byty a taky byty ministrů, vysokých úředníků a později i sovětských poradců. Zabavený majetek měl Reicin plně ve své kompetenci a mohl s ním nakládat jak uznal za vhodné.
Nádavkem mu k tomu všemu Reicin ze skladu přidal i několik v kůži vázaných alb se sbírkami starých poštovních známek. Miroslav sbíral známky v dětství a kdysi se několikrát o této zálibě před Reicinem zmínil. Těmi alby udělal Miroslavovi velikou radost.
Od té chvíle bydlel Miroslav jako král. Jeho sousedé byli úředníci ministerstva zahraničních věcí a vnitra. Nikoho z ni