Anotace: Hudebně zábavná generační výpověď „Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro ty z nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli. Jestliže to celý začalo spíš jen jako pubertální touha po sebevyjádření, až teprve dneska můžeme pořádně docenit skutečnej význam toho všeho. A teprve až v souvislostech dnešní doby, v kontextu současnýho dění, nám to nakonec může v celý svý kráse docvaknout…“ Ukázka z knihy: Sedmiletého Kamila probudil matčin kuchyňský tranzistorák: v ranním vysílání rozhlasové stanice Praha právě probíhala čtvrthodinka tělocviku – vzpažit, upažit, podepřít se v loktech a zakroužit nohama… Kamil vstal a zapadl raději do koupelny.O rok mladšímu Adamovi se ale z postele nechtělo, tady musela zasáhnout sama matka. Kamil si zatím vyčistil zuby, převlékl se a usedl ke kuchyňskému stolu před hrnek s čajem a před dva krajíce chleba s máslem. Tranzistorák po jeho levé ruce teď vyzýval posluchače „vzhůru do nového, letního dne“ jakýmsi budovatelským pochodem a skrze jeho břeskné tóny sem z ložnice dolehl též matčin vemlouvavý hlas: – No tak, Adame, vstaň přece už, venku je léto, svítí sluníčko… V září už půjdeš taky do školy, ale Kamilovi dnes začínají prázdniny… dostane vysvědčení a pak tě odvede k babičce, já musím na kontrolu k panu doktorovi… do školky dneska nepůjdeš, už je pozdě, tos měl vstát dřív… jseš přece už velkej kluk – v září ti bude sedum… Kamilovi bude osum… No on po prázdninách půjde do třetí, oni ho vzali do školy o rok dřív, uměl už číst a tak… Já vím, že i ty umíš číst, ale ve škole se naučíš ještě počítat, malovat, zpívat, cvičit… Nakonec Adam taky vstal. Matka ho vyprovodila ke koupelně a vrátila se zpět do kuchyně. Kamil mezitím dojedl; z rádia se linula písnička o čarodějnici Saxáně z dětského filmu Dívka na koštěti. – Dovedeš ho pak k babičce, až se vrátíš? – Jasně, mami, na mě se můžeš spolehnout… Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku… Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl. Matka, která před několika dny oslavila devětadvacáté narozeniny, spokojeně pokývala hlavou a pak se ještě pohladila po svém těhotenstvím vypouklém břiše: – Ještě měsíc! Už se na ni těším, na holčičku… Kamil si přál raději dalšího brášku, ale mamince se přece neodporuje. – Jasně, mami, přikývl. Na něj se přece mohla spolehnout! 5 Děda si po svém návratu z nemocnice nasadil brýle a prohlédl si Kamilovo vysvědčení: – Pracovní vyučování za dvě? Ty neumíš pracovat?– Nech ho, jinak má samý jedničky, zastala se vnuka babička. – Taky z tělocviku má dvojku, pokračoval děda. – To Jitka se Stáňou mají dvojky z češtiny a z počtů, ale z tělocviku mají obě dvě jedničku… – Každej holt má talent na něco jinýho! Babička důrazně odložila kouřící polévkovou mísu