Je možné najít humor – sžíravý, bořící veškerá tabu, humor, u něhož nevíte, jestli se smát, nebo brečet – v příběhu osmatřicetiletého karikaturisty, který je současně kvadruplegik a léčící se alkoholik? Odpověď zní ano, pokud je tím karikaturistou John Callahan, jehož skandální dílo zdobilo stránky časopisů Omni, Penthouse a The New Yorker– a pokud ho navíc vypráví vlastními slovy a obrázky.

Callahanovo necenzurované líčení vlastního problematického a občas neuvěřitelného života je navíc skutečně inspirativní. V této osvobozující knize nám bez sebelítosti nebo pokrytectví vypráví, jak provozuje kvadruplegik se zdravým libidem sex, jaké to je žít v bezvýchodném bludišti sociálního systému, kde humorista nachází náměty pro své vtipy, a jak člověk, který nemá nejmenší důvod v cokoliv věřit, může najít svou vlastní víru.

Podle předlohy Callahanovy knihy Don't Worry, He Won't Get Far on Foot natočil v roce 2018 americký režisér Gus Van Sant stejnojmenný životopisný film.

**

John Michael Callahan (1951–2010) byl americký karikaturista, kvadruplegik, alkoholik, provokatér… Narodil se v Portlandu v Oregonu a ve věku šesti měsíců byl adoptován irskými katolickými manželi Callahanovými. Vyrůstal v Dalles, 80 mil východně od Portlandu, společně s pěti sourozenci. Jeho kreslířský talent se projevil už v katolické škole, kde vytvářel karikatury spolužáků a učitelek-jeptišek.

Ve třinácti letech při smuteční hostině na babiččině pohřbu ukradl a vypil láhev ginu, čímž odstartoval čtrnáctiletou éru těžkého alkoholismu. Alkohol sehrál svou roli při těžké automobilové nehodě, následkem níž ochrnul na celé tělo. Pohybovat mohl pouze hlavou. V pití pokračoval i během následné rehabilitace. Kvůli alkoholu se propadl na nejhlubší dno. Po jednom zážitku hraničícím s halucinací se rozhodl s problémy zabojovat. Začal navštěvovat protialkoholní poradnu a připojil se k Anonymním alkoholikům. Od té doby se alkoholu nedotkl. Zapsal se na Portlandskou státní univerzitu, kde získal bakalářský titul.

Poté, co podstoupil rozsáhlou fyzioterapii, byl konečně schopen „udržet“ pero. V roce 1981 se tedy mohl vrátit ke karikatuře. Své obrázky začal prodávat. Později, jak jeho kariéra rostla, zdobily jeho kresby časopisy Penthouse, The New Yorker, The Chicago Tribune a mnoho dalších. Z jeho kreseb byly vytvořeny také dva kreslené televizní seriály (Pelswick, Quads). Jeho umělecký styl byl jednoduchý a často drsný, i když stále čitelný. Callahan se stal nejoblíbenějším a zároveň i nejkontroverznějším karikaturistou. Reakcím kritiků se vysmíval, zatímco se těšil z těch pozitivních, které dostával od fanoušků se zdravotním hendikepem. „Moje jediné měřítko, zda jsem zašel příliš daleko, je reakce, kterou dostávám od lidí na invalidním vozíku nebo s háky na ruce,“ uvedl Callahan v rozhovoru pro časopis The New York Times v roce 1992.

**