Kniha sleduje cesty lidí k úspěšnému životu. Je možné ji vnímat jako implicitní návod k dosažení úspěchu v podmínkách střední Evropy počátku jednadvacátého století. Jádrem výkladu je sice popis myšlení a chování lídrů, tedy lidí, jejichž úspěch je veřejně znám a registrován, ale najdete zde i kapitoly zabývající se spokojeností, užitečností a zralostí v soukromém životě či rolí lídrů ve výchově a vzdělávání, podobně jako úvahy o tom, mezi jakými typy úspěchu můžeme volit a za jakých podmínek lze různých podob a podstat úspěchu dosáhnout. Výklad konfrontuje teoretické poznatky s autorovou praxí konzultanta, lektora, facilitátora a mediátora. Všímá si především místního pojetí úspěchu, jež je odlišné jak od pojetí severoamerického, ale i asijského nebo afrického. Je dokládán příklady z české, československé a středoevropské praxe. O autoroviVystudoval jsem přírodní vědy a zhruba deset let se jimi také pokojně živil. Hledal jsem vodu v poušti, mapoval naše horské oblasti, věnoval se duktilním deformacím hornin. I když jsem se přitom dobře bavil, stále více se mne dotýkaly obavy o zdraví přírody a potřeba protestovat proti řádění těch, kteří tu v té době poroučeli větru a dešti. To mne dovedlo k nezávislým ekologickým aktivitám a po roce 1989 k environmentální exekutivě a legislativě.V té době jsem kompletně změnil svou pracovní specializaci. Důvěrně jsem se seznámil s řešením konfliktů a řízením organizací - částečně na studijních pobytech v USA a v dalších zemích, ale především díky praxi zprostředkovatele (mediátora) při zvládání konfliktů, manažerského konzultanta a nezávislého učitele.Počátky byly vzrušující - plul jsem v mnoha ohledech sám po neznámém širém oceánu. Minimálně rok jsem byl jediným člověkem v tehdejším Československu, který se věnoval mediaci. S dětským vzrušením jsem tehdy aplikoval exaktní způsob myšlení, kterému mne naučily přírodní vědy, do vágního, pravděpodobnostního světa lidí a jejich vztahů.Zejména ve druhé polovině devadesátých let jsem hodně učil. Opravdu hodně, více, než bylo dlouhodobě udržitelné. Jako nezávislý trenér či lektor jsem odvedl přibližně tisíc tréninkových kursů. To je kolem dvou tisíc dnů práce a kontakt se zhruba desetitisícem lidí.Praxe mne vybavila zkušenostmi, které nebyly vždy jen příjemné. Některé zážitky a postřehy - zejména ty z mé praxe konzultanta a mediátora - mne tížily svou dojemností nebo tragikou, jiné se přímo nabízely k předávání ostatním. Začal jsem je tedy ukládat do knih a metodických příruček. Tato knížka je od roku 1990 - pokud dobře počítám - patnáctou mezi těmi, jež jsem o své nové specializaci napsal sám nebo jako většinový autor.Dobrou zprávou pro naše lesy je, že témata v oboru jsou v zásadě vyčerpána. Téma úspěchu jsem si šetřil do pokročilejšího věku a tím, že jsem se pustil do psaní, se tedy k takovému věku přiznávám alespoň Vám, když už si jej odmítám připustit sám před sebou.Mí klienti to se mnou totiž nemají lehké. Mám tendenci běhat po světě v šortkách a tričku, a někdy