Jim Wilson: Nacistická kněžna

Popis produktu

Publikace: Nacistická kněžna - Jim Wilson. Fakty nabitá biografie o kontroverzní osobnosti barvitě popisuje prostředí předválečné evropské smetánky v Německu a Anglii. Kněžna Stephanie von Hohenlohe (1891–1972) se z neurozených kořenů (její matka pocházela z Prahy) vyšvihla mezi rakousko-uherskou aristokracii, a to díky kontaktům z právnické praxe svého otčíma. Na večírku, pořádaném kněžnou Metternichovou, se seznámila s mladým knížetem Friedrichem, a přestože jejich manželství trvalo pouhé dva roky, Stephanii k upevnění pozice stačilo. Po rozvodu se jako svobodná mladá kněžna začala systematicky pohybovat ve vysokých evropských kruzích a od 20. let sloužila jako spojka mezi britskou šlechtou a německými nacistickými pohlaváry i samotným Hitlerem.Ukázka z textuDne 10. června 1938 se kněžna dostavila na říšské kancléřství. Byla to neobyčejná událost. Při slavnostním obřadu jí, Židovce, Hitler připíchl čestný zlatý odznak nacistické strany. Ve třetí říši platil za symbol, jenž svého příjemce povyšoval na úroveň „nacistické šlechty“. Uděloval se jen zřídka a byl vyhrazen pro úzkou skupinu lidí, převážně dlouhodobých členů strany, kteří prokázali národně socialistickému hnutí mimořádné služby. Byl považován za znak takzvaného pravého vlastenectví. Kněžna byla nyní de facto členem nacistické strany – „čestnou árijkou“, jak prohlásil Heinrich Himmler. Vyznamenání značilo, že ji Hitler osobně uznal jako významnou spolupracovnici třetí říše. O tři roky později, v roce 1941, když byla v Americe internována, prohledávali její dům agenti FBI. Našli a vyfotografovali tam odznak se zlatým hákovým křížem. Byl nalezen v její ložnici ve schránce na šperky hned vedle vůdcových podepsaných fotografií. Publikace: Nacistická kněžna - Jim Wilson. Její Výsost kněžna Stephanie von Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst byla fascinující osobnost, ať už si o jejích pohnutkách a jednání myslíme cokoli. Stala se „osobní vyslankyní“ lorda Rothermera, majitele jedněch z nejprestižnějších britských novin, a zároveň Hitlerovou „Lieber Prinzessin“, „drahou kněžnou“. Když svět nezadržitelně spěl ke světové válce, její životní příběh v Británii, Spojených státech i Evropě se odvíjel na pozadí intrik, manipulací, špionáže a dvojích her. Zvládala vše se šarmem, inteligencí a politickou obratností. Pokud to posloužilo jejímu účelu, což se stávalo často, využívala i svých dovedností svádět. Tak tuto kontroverzní osobnost charakterizuje v úvodu autor fakty, která barvitě popisuje prostředí předválečné evropské smetánky v Německu a Anglii i v poválečné Americe. Stephanie von Hohenlohe (1891–1972) se z neurozených kořenů (její matka pocházela z Prahy) vyšvihla mezi rakousko-uherskou aristokracii díky kontaktům z právnické praxe svého otčíma. Na večírku pořádaném kněžnou Metternichovou se seznámila s mladým knížetem Friedrichem, a přestože jejich manželství trvalo pouhé dva roky, Stephanii k upevnění pozice stačilo. Po rozvodu se začala systematicky pohybovat ve vysokých společenských kru