Emperor and King Charles IV had many monumental edifices built, but paid special attention to the Cathedral of St. Vitus at the Prague Castle. He wanted it to be a Gothic masterpiece – a stone epitome of faith, the symbol of royal majesty, the see of the archbishop, the cult center of the land patrons, the place of royal crowning and the royal as well as national necropolis. No other church in Europe plays so many roles of great importance. The project of Matthias of Arras, the first architect of the cathedral, was literally one of the architectural wonders of that time. Commissioned to build a Gothic house of prayer in Prague modeled after cathedrals in Southern France, he inconspicuously modified the assignment according to his own ideas and local traditions. The approach of his successor Peter Parler was so distinctive, ingenious and yet architecturally risky that he fell afoul of backthen recognized rules. Looking at the cathedral, originally consecrated to the unknown Sicilian martyr Vitus and built in the heart of our capital city, from afar, up close and from inside, people are in awe of its impressive grandness even now in the 21st century. The Prague cathedral is not the oldest, largest or highest cathedral in Europe, but is unparalleled with its breathtaking balance. It is 124m long, 60m wide and over 33m high. The Southern Spire, which is almost 100m high, has become the landmark of the capital city. Over 8,000 people can hear the word of God inside this sacred place all at once. Císař a král Karel IV. se zasloužil o vybudování celé řady monumentálních staveb, ovšem zvláštní pozornost věnoval Svatovítské katedrále na Pražském hradě. Měla se stát vrcholným dílem gotiky - kamenným ztělesněním víry, symbolem královského majestátu, sídlem arcibiskupa, střediskem kultu zemských patronů, dějištěm slavnostních korunovací, pohřebištěm královským a vlastně i národním. Žádný jiný kostel v Evropě nespojoval tolik důležitých funkcí najednou. Projekt prvního stavitele katedrály Matyáše z Arrasu patřil už ve své době doslova ke stavebním zázrakům. Jednoznačné zadání přenést do Prahy styl jihofrancouzských katedrál nenápadně přizpůsobil vlastním představám i místním tradicím. Přístup jeho nástupce Petra Parléře byl natolik osobitý, geniální a přitom architektonicky riskantní, že se dostal do konfliktu s tehdy uznávanými pravidly. A tak chrám zasvěcený původně neznámému sicilskému mučedníku Vítovi v srdci naší metropole budí i v 21. století úžas svou impozantní vznešeností z dálky, z blízka i zevnitř. Pražská katedrála není nejstarší, nejširší ani nejvyšší v Evropě. Její jedinečnost spočívá v ohromující vyváženosti. Celková délka stavby je 124 metrů a šířka transeptu dosahuje 60 metrů. Klenba se tyčí do výšky pres 33 metrů a téměř stometrová tzv. jižní věž dodává hlavnímu městu čitelné charakteristické panorama. Slovo Boží může v posvátném prostoru katedrály vyslechnout najednou víc než osm tisíc lidí. V anglickém jazyce. of Matthias of Arras and Pe