Putování po zemích Jižní Ameriky začíná návštěvou souostroví Galapágy ležících na přímce, která pomyslně rozděluje Zemi na dvě polokoule. Autor velmi citlivě popisuje atmosféru na rovníkových ostrovech Baltra, Genovesa, Bartolomé, Espaňola, Floreana a Santa Cruz s vědeckou stanicí nesoucí jméno udělené na počest Charlese Darwina. Na tomto kusu zapomenuté země, kde se zastavil čas, stojíme tváří v tvář dechu pravěkých zvířat. Tajemno zdejšího nehostinného místa a zapálení pro tyto obdivuhodné tvory nám předává nejen formou písemnou, ale i obrazovou. Prostřednictvím fotografií zachycujících život ostrovní fauny se ocitáme v samém středu pozemského ráje, žasneme nad krotkostí všech tamních živočichů žijících na souši i pod vodou. Nenásilnou formou však upozorňuje na historická fakta a vede nás k zamyšlení nad skutečností, že záchrana již narušeného a křehkého ekosystému ostrovů je v rukou člověka. Další kapitoly spojující jednotlivá místa nás zavádí do překrásných měst - Quito (Ekvádor), La Paz (Bolívie), navštívíme legendami opředené jezero Titicaca, kde žijí místní domorodci, kteří si stále zachovávají své starobylé kulturní a společenské zvyky, u kterých si autor všímá, jak se vyrovnávají s postupující globalizací naší planety. Zavítáme do bolívijského letoviska Copacabana, na Isla de Sol neboli Ostrov Slunce, do města Puno, rodného kraje Inků. Zavede nás do oblasti mezi Tichým oceánem a Andami poblíž městečka Nazca, kde se v pouštní „pampě“skrývá jedno z největších výtvarných děl světa. Odjezdem z deštěm zamčeného Cusca (Peru) jsme uvedeni do příběhu, který se odehrává v pohoří Vilcabamba, kde nás autor cestou k incké svatyni na hoře Machu Picchu provede posvátným územím okolo hory Salcantay. Jako výborný pozorovatel tamního života se s námi rozdělí o zážitky ze setkání s domorodci žijícími v odlehlých horských osadách a vesnicích. Kniha je určena nejen cestovatelům, dobrodruhům a hledačům ztracených světů, ale všem těm z nás, kteří se chtějí inspirovat popisovanou cestou či se jen dozvědět více o pravěkých tvorech galapážských ostrovů a také o životě dnešních indiánů - potomků bájných Inků. Z šedé zóny - Jan Bernard. Jan Bernard v letech, z nichž pochází většina textů v knize, náležel v českém prostředí bezpochyby k nejvýznamnějším filmovým kritikům a teoretikům - jeho erudované články, pedagogická a lektorská činnost ovlivnily nemálo diváků, stejně jako filmových odborníků a tvůrců... Jeho stati jsou přitom dodnes informačně bohaté a čtivé... Nalezneme tu kritiky, detailní analýzy, teoretické stati, informační materiály, referáty z odborných konferencí a interní zápisy ze schůzí a diskuzí. Mnohé z textů dnes náležejí k těžko dohledatelným a raritním... Kniha pomáhá připomenout si a zpětně lépe pochopit jak dobovou rétoriku textů o kinematografii, tak jejich institucionální a politické pozadí. Helena Bendová Co v knize nenajdete: Jak jsem vyklouzl ze spárů StB, jak mne málem pomočil básník M. Lajčiak, zda A. Tarkovskij vypadal jako gigolo, jak