Eleonora Dujková: Vzpomínání
Eleonora Dujková: Vzpomínání

Eleonora Dujková: Vzpomínání

Hraběnka Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic nenapsala jen obyčejné memoáry, kterých jsou plná knihkupectví. Ano, narodit se za první republiky do staroslavné šlechtické rodiny, už to je zárodkem pozdějších dramat. Avšak autorka mezi nás vstupuje především jako žena a matka. Jako by už od raného věku věděla, že láska a potomstvo jsou důležitější než lesk erbu - na který navíc totality dvacátého století tak rády plivaly. Neznamená to však, že…
Produkt již neprodává žádný obchod na Srovnáme.cz, ale máme pro vás podobné.

Specifikace

Klíčové vlastnosti

Název produktu: Eleonora Dujková: Vzpomínání
Průměrné hodnocení uživatelů: 0,00 bodů z 5
Hodnocení:
0

Popis produktu

Hraběnka Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic nenapsala jen obyčejné memoáry, kterých jsou plná knihkupectví. Ano, narodit se za první republiky do staroslavné šlechtické rodiny, už to je zárodkem pozdějších dramat. Avšak autorka mezi nás vstupuje především jako žena a matka. Jako by už od raného věku věděla, že láska a potomstvo jsou důležitější než lesk erbu - na který navíc totality dvacátého století tak rády plivaly. Neznamená to však, že bychom nemohli sledovat zvraty, jež provázely její dosavadní dlouhý a plodný život a které přinášela z kloubů vymknutá doba. Uveďme jen dobu protektorátu, kdy její otec Mikuláš, český vlastenec, usedl do vlády Aloise Eliáše, aby byl po osvobození "odměněn" déle než rok trvající vazbou, devětačtyřicátý, v němž soudruzi využili okamžiku, kdy byla celá rodina na pohřbu dědečka Michaela, a zámek zabrali tak, že několikaměsíční dcera Marketa musela čekat na nic netušící maminku na mraze před bránou, či osmašedesátý, kdy výstřely z ruských tanků poznamenaly interiér bytu Dujkových na Palackého náměstí v Praze. Po revoluci byly Eleonoře a jejímu bratrovi Adamovi vráceny zámky Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení, přičemž paní hraběnka a její potomci dnes sídlí tam, kam rod Bubna-Litic patří už od roku 1590 a kam jste i touto knihou srdečně zváni - na unikátním a nádherném zámku Doudleby nad Orlicí.

Úryvek

V březnu 1949 zemřel ve věku osmdesáti čtyř let doudlebský dědeček Michael, celými Doudlebami velice milovaný a ctěný. Vždyť tam také postavil elektrárnu, která zásobovala celý Hradecký kraj, nechal postavit silnici, staral se o své zaměstnance, chodil je navštěvovat, povídal si s nimi, znal je všechny. Těm nejvěrnějším dokonce osobně zařídil i speciální zaměstnanecké pojištění, něco jako doživotní rentu, což bylo velmi vzácné a ušlechtilé gesto. Nepil a nekouřil. Pro nás v rodině byl trochu skrblík, ale měli jsme k němu velkou úctu. Dědeček měl velice rád mého manžela Petra, jeho jediného chodil dokonce vyprovázet na nádraží. Stále si povídali a já musela zatím pro jízdenky a vůbec se o vše postarat, aby jim ani minutka hovoru neutekla. Potom Petrovi mával, až se mu vlak ztratil z očí. Když jsme ještě bydleli v Praze v Ječné ulici, přijel nás dědeček navštívit. Na odchodu si nějak nešikovně zavřel kufřík a my jsme z balkonu viděli, že mu z toho kufříku visí cíp kapesníku, který za ním vlaje. Připadal nám jako Kecal z Prodané nevěsty, tomu zase visel kapesník z kapsy. Všem to bylo k smíchu, mně nejdříve také, ale potom mi začalo být dědečka líto, že se mu ostatní smějí. Rozběhla jsem se šest pater za ním dolů, abych mu pomohla vrátit kapesník zpět do kufru, ale už jsem ho nikde nezahlédla. Můj tatínek si s dědečkem často nerozuměl. Obě dědečkovy dcery Marga a Marietta žily v Rakousku a málokdy ho navštěvovaly. Dědeček býval často opuštěný, obzvláště když mu postupně vypovídal sluch a zrak. Mě už vůbec neslyšel a číst si také nemohl. Sedával u otevřených dvířek kachlových kamen, díval se celé hodiny před sebe

Recenze

Celkové hodnocení

0
0%
5
0x
4
0x
3
0x
2
0x
1
0x

Váš názor nás zajímá!

Hodnocení je od spotřebitelů, kteří produkt zakoupili.