David Jan Novotný: Sidra Noach

Popis produktu

Publikace: Sidra noach - David Jan Novotný. Románová kronika z prostředí pražské židovské rodiny a jejích přátel začíná o povodních roku 2002 – metafora potopy světa. Židovská obec evakuuje staré pány, kteří se vrátili dožít do Prahy. Jejich osudy se setkávají s příběhy Pražanů, kteří se ke svému částečnému židovství hlásí někdy krátce, jindy odjakživa. Odsud se mozaikovitě rozbíháme k příběhům řady postav, vracíme se do minulosti… V pozadí jsou hrůzy dvacátého století, ale všechno je prodchnuto židovským humorem, skepsí, odstupem…někteří staří pánové jsou navrátilci z Ameriky, jiní se z lágru vrátili domů a v tajnosti udržovali v rodině židovskou tradici. Ale co je to židovství? Náboženství, společná minulost, něco jiného? Někdo byl v koncentráku, někdo popraven jako sionista….Je snad židovství jen permanentní tragédie? A není zbytečné se pořád ohlížet zpátky a tím se v tom utvrzovat? Tahle stará otázka se vznáší nad knihou, která je v našem prostředí originální, prokomponovaná, a navíc čtenářsky vděčná.Ukázka z textuOnoho léta nechtěl mrakopravcům nikdo věřit. Všichni tvrdili, že o nic nejde, že co se někomu jeví nenormálním, je naopak normální, a nenormální je ten, kdo sejčkuje, zvláště mrakopravci. Meteorologové nedbali řečí těch ani oněch a zkoumali mraky po svém. Jejich pohyby, jejich výšku a šířku, jejich hustotu. Věděli dobře, že každý mrak se jednou rozplyne nebo protrhne, v tom byli s mrakopravci zajedno, a stejně tak dobře věděli, co takový pět kilometrů vysoký mrak, pěkně nasáklý vodou, dokáže, když si usmyslí. Vodohospodáři zase sledovali vodoteče po celých Čechách a snažili se spočítat, co se po takovém usmyslení mraků semele, co by se mohlo semlít a co se semlít určitě nemůže. A protože mýliti se je lidské, mýlili se pro všechny případy ve všem. Sakumpak. Protržených mraků bylo najednou spousta na všech možných místech, a pak se protrhla hráz jakéhosi rybníka, který nechtěl zůstat pozadu za mraky, a rybniční voda i s kapry smetla jednu jihočeskou vesnici, dočista ji vysmejčila a hned bylo o jednu minulost víc. Mraky, jako by chtěly rybníkům dokázat, že se dokážou protrhávat líp a důkladněji, tak zvesela činily a voda se zase snažila vyvalit hráze a podemlít břehy, zaplavovat domy a silnice a dělat všechno, co taková voda umí. Pár lidí si vzpomnělo na rok sedmadevadesátý, kdy té vody bylo také požehnaně, k vzteku a k pláči, a tu si mnozí kladli otázku, jestli to čirou náhodou není nějaké znamení shůry. Realisté tvrdili, že shůry jistě, odkud jinak, když mraky jsou na nebi, jenže jiní zase mínili, že tím shůry je myšleno opravdu shůry. Gnostici a bezvěrci se pošklebovali, neboť podle nich se v takových případech jedná vždy a zásadně o přírodní jevy, nic víc, nic míň, ale při vší zdrženlivé úctě k ateistům je třeba zpříma říci, že o znamení shůry šlo. A tím shůry je opravdu myšleno shůry. Publikace: Sidra noach - David Jan Novotný. Anotace: Píše se srpen 2002. Čechy postihla tisíciletá povodeň, svým rozsahem připomínající biblický př