Danteho Božská komedie shrnuje poznání vrcholného středověku o uspořádání kosmu a smyslu člověka v něm. Po 700 letech zjišťujeme, že obsahovalo pravdivé jádro, které si teď žádá být zaoděno moderními termíny. Skutečně, sedm nebes a pekel existuje jako archetypy kolektivní psychologie a kulturní typy, které se v dějinách lidstva i ve vývoji jednotlivce střídají v pořadí, v jakém Dante putuje sférami andělských kůrů". - Emil Páleš

Božská komedie (v originále La Divina Commedia) je rozsáhlé literární dílo italského básníka Danta Alighieriho, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307–1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.

Název „Božská komedie" nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazýval pouze „Komedie", čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská" pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická". Podle moderních měřítek na Božské komedii nic komického není. Komedie se jí říká ze zcela jiných důvodů. Ve čtrnáctém století se italská literatura povinně dělila na dvě kategorie: tragédie, zastupující vysokou literaturu, byly psány spisovnou italštinou, a komedie, představující literaturu nižší, byly psány dialektem a mířily spíše k lidovým vrstvám.

Hlavní hrdina, sám básník Dante, putuje kvůli svému provinění temným hvozdem hříchu a po setkání se třemi neřestmi - pýchou, smyslností a chamtivostí - zabloudí do Pekla. Jeho milovaná žena Beatrice ho tam spatří a posílá mu jako průvodce Vergilia, aby ho dovedl skrze vykoupení až k branám Ráje. Společně putují devíti kruhy Pekla a posléze Očistcem se sedmi pásy hříchů, až v tom posledním se Dante setkává se svou láskou. Ta mu pomůže přes práh Ráje, kde ale cesta nekončí, následuje devět úrovní blaženosti až k samotné spáse. Poté je Dante navrácen nazpět do Florencie, aby sepsal své životní dílo. Alegorický příběh ukazuje kromě zřetelných narážek na duševní cestu a vykoupení i obraz tehdejšího konfliktního světa. Také vzdává hold milované bytosti - Beatrice byla skutečná žena, kterou Dante miloval a ztratil. Text je považován za vrcholné dílo světové literatury a ovlivnil středověké evropské dějiny. Sepsán byl v prvních desetiletích 14. století. Umělecký přednes – Milan Friedl, Gabriela Filippi, Alfred Strejček, Rudolf Pellar. Hudba – Zdeněk Zahradník. Dantova Komedie (Commedia) - teprve později byl název rozšířen o přívlastek Božská (La Divina Commedia) - byla v českém literárním prostředí známa už od doby Karla IV. Od 19.století, kdy se utvářela novodobá česká literatura, se pak stala výzvou pro nejlepší české překladatele (Jaroslava Vrchlického, O. F. Bablera a další). V naší době se k nim připojil Vladimír Mikeš. Po trojím vydání první části - Pekla - nyní předkládá čtenářům poprvé svůj nový, úplný překlad celé Božské komedie.